Dopis

V naší společnosti si nejvíce ceníme skutečného, opravdového spojení bez masek a bez „laciných“ reklamních sloganů. To, co si skutečně přejeme, je, abyste poznali, jací opravdu jsme. Autenticita je pro nás zásadní, protože bez ní nelze nalézt smysl v našich činech, v každodenním životě ani v životě samotném.

​

Právě z této energie se zrodil tento dopis, který vám nyní sdílím.

Když jsem byl malý chlapec, vyrůstal jsem na venkově, poblíž lesa. Skutečného lesa, vzdáleného tři minuty chůze, měřeno dětskými kroky. Když mi bylo deset let a prarodiče se odstěhovali, moje srdce plakalo. Ten okamžik se mi navždy vryl do paměti.

​

Procházky tímto lesem vyplnily celé mé šťastné dětství. Tehdy mi nic nechybělo, protože příroda byla se mnou. Její pravda a její dary. Celistvost, radost, štěstí. Neměl jsem žádné závislosti. Ani na sladkostech, ani na lidech, ani dokonce na přátelích. Byl jsem svobodný být sám se sebou, bez omezení, schopný chodit do lesa sám. Nejprve pěšky, později na kole. Ještě dnes cítím silnou přitažlivost k přírodě a k lesním pramenům.

​

Dnes žiji ve městě. Vidím zde kulturu postavenou na spotřebě, hromady odpadu, kontejnery přeplněné vnitrobloky. Rychlé hledání na Googlu ukáže stovky fotografií skládek. Nejsou mi cizí ani malé černé skládky na okrajích lesa.

​

Cítím sounáležitost s přírodou a její krásou. Cítím, že potřebuje péči. A i to je zvyk. Pokud sám podporuji „skládku“ ve městě, stejný zvyk se přirozeně objeví i v lese. Vždyť to nikdo nevidí. Nebo si toho nikdo nevšimne.

A právě zde leží tajemství lidské bytosti jako duše. Na Zemi žije v zapomnění, ale Stvořitel se ptá. Kdo jsi, když zapomeneš, kým jsi? Kdo jsi, když se nikdo nedívá? Kdo jsi doma, když tě kolegové z práce nevidí?

​

Kdo jsi?

​

Tato otázka ve mně rezonuje v souvislosti s ekologií a udržitelností. Někdo z ní dělá marketing, jiný ji bere vážně.

​

Existuje slovo, způsob myšlení, přesvědčení, se kterým jsem dlouho žil. Říká se mu maličkost. V každodenním shonu jsme obklopeni milionem maličkostí, a tak se zdá, že se nikdy neděje nic velkého. Přitom vše velké vzniká krok za krokem, maličkost po maličkosti.

​

Stejně jako vědci věří, že i „z ničeho“, z nulové energie, je možné cestovat vesmírem, tak i v lidském životě může z nejmenšího činu vyrůst obrovská síla. A když píšu tento dopis, říkám si, že ho odešlu. Zdá se to jako maličkost. Nebo ne? Je to myšlenkové vedení? Nemám velké ego, abych to tak vnímal, protože to skutečně vychází zevnitř.

​

Spolu s vedením v oblasti designu přispívá každá společnost, která se vydá touto cestou, k prostředí, které v nás vyvolává pocit štěstí. Mnozí na to zapomněli, ale tento pocit je stejný jako v dětství. Přirozené štěstí v přírodě, v čistotě, v pravdě.

​

Dnes mnoho dospělých hledá smysl toho, jak být šťastný. Odpověď je jednoduchá. Tento pocit leží v přírodě, v pravdě, v čistém prostředí. Ve stejném prostoru, který si dokážeme předávat pohledem.

​

Když vybírám produkty, reaguji na komerční spojení, která odrážejí mé hodnoty. A to je součást smyslu mého života. Pro mě je vyjádření nástrojem ztělesnění sebe sama. Když se člověk odváží říct svou pravdu, nejen sdílí informaci, ale stává se skutečnějším.

​

Tento text je mým vnitřním rezonováním. Snahou posílit v naší společnosti energie ekologie, čistoty a udržitelnosti. Protože to, co cítím, je pro mě důležité. Záleží mi na tom. Všichni se můžeme cítit malí, ale velké věci jsou součtem malých. Jak připomínají mudrci všech kontinentů v jedné mystické větě, jsme jedno. Možná právě takto se odhaluje pravda jednoty.

​

A pokud s vámi toto sdělení rezonuje, je to samo o sobě dostatečný důvod pro mou otevřenost a autenticitu.

​

S úctou

​

S. A.